Buštěhradský zámek

Barokní zámek s klasicistní kaplí je nejvýznamnější památkou Buštěhradu. V minulých desetiletích zámek velmi chátral. Od července roku 2003 byl ve vlastnictví města Buštěhradu. V roce 2010 byly dvě třetiny zámku převedeny do majetku Středočeského kraje a západní křídlo zůstalo městu. Zde probíhá jeho postupná rekonstrukce, která již je téměř dokončena. Obnoven a zpřístupněn je od roku 2012 rovněž rozsáhlý zámecký park.

Za existence zámku prošla jeho zdmi celá řada významných osobností. Ale také poskytoval azyl mnoha pronásledovaným:

  • v roce 1798 zde tu byli trapisté z kláštera Bella Fontaine, jež vyhnala francouzská revoluce
  • pobývala zde i dcera popravené francouzské královny Marie Antoinety
  • v letech 1833-37 v něm žil i se svým vnukem Jindřichem svržený francouzský král Karel X. Mimochodem vychovatelem Jindřicha byl v této době ing. Joachim Barrande, který po uvolnění z královských služeb zůstal v Čechách natrvalo. Svého krále zde v exilu navštěvoval i slavný francouzský spisovatel Francois René vicomt de Chateaubriand.
  • krátce zde sídlili i korunní princ Rudolf a také Karel, poslední rakousko-uherský císař. V různých časových obdobích sloužil zámek jako špitál pro vojáky zmrzačené válkou.

Zámek - dominanta Buštěhradu

Areál buštěhradského zámku byl odedávna určující architektonickou i mocenskou dominantou Buštěhradu. Jedná se o dosti rozsáhlý barokní zámek (výstavba započala v letech 1699 - 1700), upravovaný v baroku a klasicismu, s nepříliš významnými stopami pozdějších stavebních období, na jehož úpravách se podíleli i významní barokní architekti.

Přes jeho neblahý stav i celkové osudy (zdá se, že významněji obýván a udržován byl pouze v některých etapách své historie, zatímco po zbývající dobu byl spíše bez stabilnějšího využití, stojící na okraji zájmů svých majitelů) ho lze klasifikovat jako poměrně autenticky zachovalý a rozhodně pro svůj region neobyčejně významný. Také jeho historie je neobyčejně bohatá a naznačuje jeho důležitost v minulých dobách.

Zámecká budova má v půdoryse tvar písmene "U", přičemž hlavní střední křídlo je nejdelší. Západní křídlo je navíc prodlouženo stavbou zámecké kaple, která slouží jako buštěhradský farní kostel. Zámek je situován na jihovýchodním okraji městečka na hraně prudkého srázu, spadajícího do údolí. Při pohledu od severu je mohutná horizontální hmota zámku základním vizuálním znakem zachovalé urbanistické struktury Buštěhradu, výrazně se uplatňuje i v širším krajinném rámci. Na severním svahu pod zámkem se nachází zámecký park, obehnaný zdí, zatímco druhá část zahrady se rozkládala jižně od zámku téměř na rovině a končila u silnice vedoucí na Prahu a Kladno (dnes ulice Kladenská). Nejjižnější část zaujímala ještě do 2. světové války zahrada (geometricky řešená); v této lokalitě byly však v 70. letech 20. století postaveny bytovky, takže zcela zakryly pohled na zámek a kapli z jižní strany, a tato jistě pozoruhodná část zahrady zcela zanikla.

Východně od zámku se rozkládá rozsáhlý hospodářský dvůr. Ten je v současnosti v soukromém vlastnictví a většina jeho budov byla zbourána nebo výrazně poškozena mnohaletými svévolnými zásahy majitele a výstavbou nových utilitárních provozních objektů.

Z objektů dvora dodnes přetrvává bývalá sýpka, ve které se nachází zámecká vinotéka, a koná se v ní řada kulturních akcí.

Výstavba zámku

S výstavbou buštěhradského zámku začala v roce 1699 velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská (*1672). Stavba byla situována na východ od polorozbořeného areálu hradu, do míst stávajícího poplužního dvora. Stavbou byl pověřen pražský stavitel Jindřich Klingenleitner.

První etapa, střední trakt budovy, byl dokončen r. 1705. Původně šlo o barokní patrovou podélnou stavbu s věží, ke které z jihu a východu přiléhaly hospodářské budovy poplužního dvora a zahrada. Později byl upraven svažitý terén na jižní straně a přeměněn v park.

Další úpravy na čas přerušila smrt velkovévodkyně 15. 10. 1741.

Dalším iniciátorem přestavby buštěhradského zámku se stal její zeť Klement František Bavorský, který se spolu se svou manželkou Karolínou, dcerou Anny Marie Františky, stal dědicem panství. V letech 1747 - 1754 tak bylo zdejší sídlo adaptováno a rozšířeno ve slohu vrcholného baroka. Stavební práce prováděl pražský architekt František Keymel podle ideového návrhu a odborných pokynů Kyliána Ignáce Dienzenhofera, jehož účast je doložena v letech 1747-1748 a poté Anselma Luraga, který na Buštěhradě působil v letech 1751-1753. Tento proslulý pražský stavitel italského původu řídil v té době také přestavbu zdejšího pivovaru.

Třetí etapa stavby zámku proběhla v letech 1812-1816. Tehdy dal velkovévoda Leopold Toskánský k původní zámecké budově přistavět dvě postranní křídla ve střízlivém klasicistním slohu. V levém z nich byla umístěna nová zámecká kaple. Ta byla roku 1897 rozšířena další přístavbou dále k jihu. Původně empírové průčelí kaple Nejsvětější Trojice, umístěné původně na západní straně, bylo tehdy přeneseno na jih a zasazeno nad hlavní vchod. Kaple se tak změnila na farní kostel zasvěcený památce Povýšení sv. Kříže.

Kostel Povýšení sv. Kříže

Zastavme se na chvíli u klasicistní kaple. Císař František Josef I. z ní dal zřídit nynější farní kostel Povýšení sv. Kříže, který v roce 1897 nechal přístavbou rozšířit do podoby, jakou známe dnes.

Zvenku kostel vyhlíží jako obdélníková stavba, ozdobená pseudoiónskými pilastry a nad středy stran trojúhelníkovitými štíty. Mnohem krásnějším dojmem ale působí uvnitř. Loď, v půdorysu oválná, má velikou kopuli, která však z venku není patrná, protože je skryta pod střechou; nad střechu vyčnívá jen malá vížka. Na spodní části kopule jsou vyobrazeny zahradní architektury s výhledy do krajiny, široké oblouky a vázy s květinami. Presbytář je polokruhový, konchovitě sklenutý. Klenbu zdobí malba představující anděly zvedající ze země sv. kříž. Nad hlavním oltářem u zdi ční do výše mramorový kříž s postavou Krista v životní velikosti, jenž je vyřezán ze dřeva. Po stranách kříže stojí, též v životní velikosti, sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Postranní oltáře v novorenesančním slohu sv. Josefa a Panny Marie s Ježíškem, obrazy, kazatelna a křížová cesta od Führicha byly zhotoveny na přelomu 19. a 20. věku.

Další dvě sochy sv. Terezičky a sv. Antonína jsou z 30. let našeho století. Krásně řezané lavice, přivezené na Buštěhrad ze Zákup, pocházejí už ze 17. století.

Historie zámku v 19. a 20. století

Nyní zpět k historii zámku. Po smrti Karolíny zdědil buštěhradské panství nový bavorský kurfiřt Maxmilián Josef, který ho v roce 1805 postoupil arciknížeti Ferdinandu Habsburskému. Z něj pak roku 1847 přešlo do rukou Ferdinanda V. Dobrotivého a stalo se součástí rozsáhlého komplexu císařských velkostatků.

Ve vlastnictví císařského domu pak zůstal Buštěhrad až do roku 1918, kdy přešel do majetku Československé republiky jako státní velkostatek.

Zdejší sídlo hostilo během své existence i četné význačné osobnosti našich i světových dějin. Vedle slavných postav poskytoval zámek azyl i některým pronásledovaným skupinám, či byl propůjčován na dobročinné účely.

Roku 1798 tak našli na zámku útočiště trapisti z francouzského kláštera Bellafontaine, které z vlasti vypudily revoluční události. Krátký čas tu tehdy strávila i dcera popravené královny Marie Antoinetty.

V letech 1833-1837 poskytl zámek azyl svrženému francouzskému králi Karlu X., jenž tu pobýval se svým vnukem Jindřichem, věčným čekatelem na královskou korunu Francie. Vnuka doprovázel vychovatel, bývalý stavební inženýr Joachim Barrande. Barrande po odchodu z královským služeb v Čechách zůstal natrvalo a svým vědeckým dílem rozhodující měrou přispěl k rozvoji paleontologie a geologie paleozoika. V době pobytu francouzského krále v Buštěhradě navštívil jeho dvůr i vynikající spisovatel Francois René vicomt de Chateaubriand.

Později tu sídlili i korunní princové Rudolf a Karel (pozdější poslední císař rakouský).

V areálu zámku byly po určitou dobu ubytovány také jeptišky, které vykonávaly dozor v ženské věznici v Řepích. Načas zde našla umístění i vojenská nemocnice.

Po první světové válce umístili do budovy zámku Okresní sirotčinec a po jeho finančním krachu využívaly zámeckého areálu různé další státní instituce. Vystřídaly se zde kanceláře státního statku a pivovaru, byty pro jejich zaměstnance, archiv, škola, mateřská škola, knihovna, hudební škola a četnická škola. Za druhé světové války užíval zámek německý wehrmacht.

Po roce 1945 se do zdejších prostor vrátily některé již dříve jmenované instituce a přibyly další: např. družstevní prádelna, místnost Ochrany matek a dětí, dětská poradna i gynekologická ordinace. Později zde sídlil rozhlas po drátě a přístřeší tu našly i další spolky v obci.

Koncem 80. let byl zámek převodem jmění zaknihován Státní knihovně ČSR (dnes Národní knihovna ČR), která zde umístila "přechodné" depozitáře. Jejím záměrem bylo zámek postupně opravovat, ale tyto plány zmařil nedostatek přidělených financí. Tak byl jen prohlouben trend nastoupený již v poválečném období, kdy zámek i s parkem chátral a jeho stav dosáhl postupně katastrofální úrovně.

Situace po roce 1989

Po roce 1989 se krize bohužel podobně jako v případě dalších podobných historicky cenných staveb v našem regionu dále prohloubila. V roce 1992 zámek zakoupila firma Moravia Kontakt Hodonín s deklarovaným záměrem přeměnit jeho prostory v hotelový komplex. K tomu však nedošlo, zámek byl v roce 1995 prodán firmě Petersburg s. r. o., která zde však žádné aktivity nevyvíjela a chátrání pokračovalo. Firma se dostala do platební neschopnosti a jeden z jejích věřitelů požádal soud o exekuci jejího majetku, aby pohledávka mohla být uspokojena. Ve následné veřejné dražbě byl zámek prodán jedinému zájemci - městu Buštěhrad - za vyvolávací cenu 2,2 mil. Kč. Od roku 2003 město zámek opravovalo pomocí dotací i vlastního rozpočtu. Do roku 2010, kdy byly dvě třetiny zámku a park předány Středočeskému kraji, se stihly opravit nejhorší havárie, střechy a krovy na celém objektu. Z velkorysého záměru obnovy zámku Středočeským krajem bohužel sešlo, kraj však obnovil alespoň zámecký park. Rekonstrukce západního křídla, které zůstalo městu, je oproti tomu již téměř dokončena. Je zde umístěn Městský úřad a knihovna, koná se zde řada kulturních a společenských akcí a zámek začíná opět žít.

Informace o současném vývoji situace, plánech na rekonstrukci a další využití zámku naleznete v sekci Městský úřad.

  • CACHOVÁ, Věnceslava: Z historie zámku. In: 500 let města Buštěhradu. Sborník o historii a současnosti obce, vydaný u příležitosti výročí udělení městských práv. Buštěhrad: Obecní úřad, 1997. s. 47-49 1 ilustrace.
  • CACHOVÁ, Věnceslava: Stavební památky v Buštěhradě. In: 500 let města Buštěhradu. Sborník o historii a současnosti obce, vydaný u příležitosti výročí udělení městských práv. Buštěhrad: Obecní úřad, 1997. s. 49-54 3 ilustrace.
  • KASALICKÝ, Jan: Město Buštěhrad je vlastníkem zámku! In: Buštěhradský zpravodaj. Časopis MěZ Buštěhrad. Buštěhrad: Městský úřad, září-říjen 2003. s. 15-16.
  • Část textu "Zámek - dominanta Buštěhradu" napsala Ing. Arch. Daniela Javorčeková.