Obrovský úspěch! Milan Šumný z Buštěhradu si doběhl pro bronz ve Spartathlonu
Zdroj: Milan Šumný, Kladenský deník, 15. 10. 2021
Když nám 20 dní před plánovaným zahájením Spartathlonu 2020 bylo oznámeno, že je závod zrušen, bylo to fakt pro všechny smutný. Nakonec jsme to, ale vzali jako pozitivní věc. Rok přípravy navíc, to musíme využít. Sedli jsme ke stolu s Milošem a Mirkem a naplánovali jak běhat, jak posilovat, jak to celé poskládat. Mohli jsme také testovat novinky v oblasti stravy a suplementů.
Takže vytoužený druhý start na bájném Spartathlonu se ze dvou let posunul na tři. Uteklo to jako voda a 24. září 2021 v 7 hodin ráno jsem vyrazil na svůj další pokus zdolat 246 kilometrů dlouhou trasu. Plán, který jsem si stanovil, věděli před startem jen ti nejbližší. Gábinka, Miloš a Mirek. Naplánováno bylo vše do nejmenšího detailu. V tomhle jsem dost puntičkář a musel jsem s tím už být otravný, když jsme to procházeli znovu a znovu. Naposledy ve čtvrtek před startem s Mirečkem na pokoji.
První třetina závodu je relativně rovinatá a velká část vede okolo moře, takže je možnost se pokochat krásnými výhledy. Díky rozvážnějším začátkům si to můžu vychutnávat. Obloha je vymetená a krásně modrá. Opět mě dostal Korinth – naprostá nádhera. V neděli, když jsme jeli ze Sparty jsme se tady zastavili a vše důkladně prohlédli a prostudovali. Na check pointu v Korinthu si dávám první větší jídlo a na cestu si beru Edgara (pití pro sportovce) – pro Ultra ideální!
Druhá třetina je ve znamení stoupání, které je zakončeno výstupem na nejvyšší bod Spartathlonu ve výšce přes 1000 m. n m. na metě 160 kilometrů. Po 100 kilometru přichází lehká krize žaludku, který naštěstí dává dohromady polévka a trochu nealko piva. Přecházíme do tmy a na cestu nám svítí měsíc, který mě doprovází až do cíle. Obloha je posetá hvězdami. Opět čas se chvilku kochat. Kopce jsou tužší a tužší, ale běžím bez zastavení nebo přechodu do chůze. Prostě „Olympijsky“ – zůstat v pohybu! Support funguje na jedničku. Gábinka s Mirkem už jsou sehraní! Těsně pod kopcem se oblékám. Snažím se na check pointech zdržovat jen nejnutnější dobu. I přesto mi Garmin v cíli oznámí, že jsem prostál 49 minut. Nejhorší fáze Spartathlonu je pro mě seběh z hory. V mém podání spíše pokus nezabít se a doskákat dolů ve zdraví.
V poslední třetině závodu na nás čekají dvě záživná stoupání a nakonec cca 25 kilometrů seběh dolů do Sparty – do cíle. Již před prvním Spartathlonem jsem dostával rady, že Spartathlon začíná za horou, tedy v poslední třetině. A letos to bylo potvrzeno na 100 procent! Pořadí jsem neřešil, i když na výrazu Gábinky a Mirka jsem začínal poznávat, že se blíží něco velkého. Po předběhnutí Litevce Matisse Vecvagagarise a po odstoupení loňského vítěze Maďara Bódise Tamáse jsem se ocitl na čtvrtém místě. Wow!
Někde kolem 210 km jsem se poprvé přiblížil v té době třetímu Španělovi Ivánovi Penalbovi. Chvilku jsem s ním běžel a poslouchal jak dýchá. Když jsme společně doběhli na check point, on si rychle nabral věci a mazal dále. Já jsem se v klidu občerstvil, nabral zásoby, zklidnil tělo a vyrazil za svitu měsíce na steč, do boje. Rozhodnutý, že mu to nedám zadarmo. Po chvilce jsem Ivána doběhl a na nic nečekal. Zvýšil jsem tempo a držel ho pár kilometrů. Ani jsem nezaznamenal pokus se mě zachytit. Bez ohlédnutí za sebe jsem doběhl na poslední check point, kde jsem se mohl potkat s Gábinkou a Mirkem. Je to na 236. kilometru u čerpací stanice Shell. Zde jsem dostal info, že máme dostatečnou rezervu! Nabral jsem předem domluvený drink na doběhnutí – cola s vodou a za společnosti doprovodného vozu vyrazil do Sparty. Bylo to mých nejdelších 10 kilometrů v životě, i když trvali něco málo přes 50 minut. Na poslední 2,5 kilometru se můj doprovod změnil z auta na děti na kolech. Ty mě doprovodily až do cíle. Doběhnutí se nedá popsat. Být na bedně na Spartathlonu! Úžasný, nepopsatelný pocit, který bych přál každému.
Po klasickém ceremoniálu: olivový věnec, napít se vody z místní řeky, v které jsem se byl druhý den vykoupat tak jako legendární Kouros Yannis, přijmout gratulace od místních politiků a představitelů Spartathlonu a hurá za supportem. Díky Gábinko, Mirku, byli jste úžasní! Vše dopadlo dle plánu. A ten plán? Ten byl pokusit se o čas pod 24h. Takže časem 23:53:19 hlásím splněno. Bedna jako bonus.
A povedla se jedna zásadní věc, být stále v přítomnosti a nemyslet na nic co se stalo nebo může stát. Podařilo se mi to poprvé udržet po celou dobu závodu! I když v posledních 10 kilometrů to bylo opravdu náročné, ale zůstal jsem koncentrovaný až do konce.
Spartathlon 2021 se zapíše do dějin nejen českého Ultra běhání, ale i do historie Spartathlonu. Dva Češi na bedně ( Radek Brunner 2. místo ) a čtyři v TOP 12 ( Jiří Horčička 6. míst a Marek Jirásek 12. místo ). Krásné představení hobby běžců reprezentující Českou republiku! Bylo by hezké, kdyby tento úspěch byl motivací pro další lidi v téhle bláznivé „sedící“ době.
Letošní Spartahlon měl ještě jednu důležitou věc, faktor X. I když bych měl napsat faktor K! Mého kamaráda a fanouška všech ultra běžců Kyriakose – Kiru! Tenhle úžasný člověk se měsíc před závodem rozhodl, že na své náklady přiletí do Athén a pomůže ze vším co bude potřeba + bude fandit. Byl obrovskou posilou! Jistotou! Svou nezištnou obětavostí pomáhal nejen mě, ale všem z českého týmu, kdo něco potřeboval zajistil, objednat, převézt, přivézt apod. Navíc je Kira chodící encyklopedie takže jsme načerpali i spousty nových poznatků snad ve všech oblastech.
Takže, Gábinko, Mirku, Kiro, Miloši, moc děkuji za podporu v mých nápadech a už se těším na další. A modří už vědí. Taky děkuji za všechny gratulace, kterými jste mě zahrnuli. Bylo to úžasné a motivující. A nezapomeňte, zůstaňte v pohybu.