Stane se učitel z Buštěhradu tím nej v republice? Šance jsou.
Zdroj: Daniela Řečínská, Kladenský deník, 18. 2. 2013
Buštěhrad /ROZHOVOR - Anketa o nejoblíbenějšího učitele v České republice se jmenuje Zlatý Ámos. A právě do jejího již dvacátého semifinále postoupil i devětadvacetiletý kantor Václav Barták ze Základní školy Oty Pavla v Buštěhradu.
Semifinálové kolo Zlatého Ámose se uskuteční 7. března, velké finále se pak koná o patnáct dní později. Pokud by učitel Barták uspěl, stal by se vůbec prvním Zlatým Ámosem z celého kladenského regionu.
Václav Barták je původem Kladeňák, ale poté, co začal učit ve škole Oty Pavla, se do Buštěhradu přestěhoval. Třídní kantor osmého ročníku vyučuje tělesnou výchovu, zeměpis, hudební výchovu a také informatiku.
Do ankety ho nominovaly žákyně Eliška, Kateřina a Marie. "Na Zlatého Ámose nás upozornila paní ředitelka. Zeptala se nás, zda bychom nechtěly někoho přihlásit. Okamžitě se nám vybavil pan učitel Barták," uvedla děvčata.
Důvodů, proč se pro něho rozhodla, prý bylo hned několik. "Je zábavný, hodný a spravedlivý. Vede spoustu zajímavých kroužků a pořádá všemožné akce," shodly se děti. Součástí přihlášky je také sto podpisů. "Paní ředitelka nám vytiskla formulář. Podpisy jsme měly sesbírané za několik minut. Když už jsme měly potřebné množství, stále se chtěli žáci podepisovat, ačkoliv už nebylo místo," usmály se dívky.
Václava Bartáka nominace podle jeho slov velmi překvapila. Dokonce v první chvíli přemýšlel, že se soutěže nezúčastní. "Ale uvědomil jsem si, že když mě děti nominovaly, tak bych je neměl zklamat a šel jsem do toho," usmál se absolvent Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Vždy jste se chtěl stát učitelem?
Když jsem byl mladý a v pubertě se rozhodoval, co budu dělat, určitě jsem si nemyslel, že budu učitel. Na základní škole jsem vůbec nevěděl, čím bych se chtěl živit, tak jsem šel na gymnázium, abych měl ještě čtyři roky na rozmyšlenou. Až ve čtvrtém ročníku jsem zjistil, že mám vztah k dětem a mohl bych se stát učitelem. Možná mám také něco v genech, jelikož moje máma je učitelka ve školce. Baví mě sport a cestování, tak jsem vystudoval tuto kombinaci na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem.
Šel jste jistě učit s nějakými ideály. Jaká pak byla realita?
Přemýšlím, zda v tom nastala nějaká změna. V jistých směrech spíše k lepšímu. Myslel jsem si, že to bude těžší, že děti budou více zlobit a bude mnohem horší s nimi pracovat. Být učitel není jen o učení, ale o organizačních věcech. Není to jen přijít do třídy, odučit si tři hodiny a jít domů. Je toho spousta. Samozřejmě starosti a zodpovědnost za děti jsou nepředstavitelné. Člověk to zjistí, až když to dělá.
Jakou máte zpětnou vazbu se svou třídou?
Je to hodně různorodá a zajímavá třída. Jsou v ní šikovné, nadané děti, ale také zlobivé. Zaměstnávají mě ve všech směrech. Když jsem si je v páté třídě převzal, snažil jsem se s nimi dělat akce mimo výuku. Například o víkend jsme jeli do lanového centra, na bowling, do aquaparku a další podobné akce, které by je mohly stmelit. To se částečně povedlo, ale pořád je na čem pracovat. Ještě na to mám rok.
Jak jste reagoval na nominaci do Zlatého Ámose?
Bylo to překvapení. Hlavně jsem nevěděl, co od toho mám očekávat. Mám tento rok hodně mimoškolních aktivit s dětmi a ještě studuji ICT koordinátora a bál jsem se, aby to nebylo moc náročné, abych to zvládl. Navíc se přiznám, že nejsem moc extrovertní, nedovedu si představit, že bych třeba vystupoval někde v divadle. Takže toho jsem se trošku obával. Ale uvědomil jsem si, že když mě děti nominovaly, tak bych je neměl zklamat a šel jsem toho.
Takže jste i přemýšlel, že se nezúčastníte?
Určitě jsem o tom přemýšlel. Potom jsem se nechal přemluvit. Teď zjišťuji, že postup do semifinále je větší úspěch, než si vůbec uvědomuji. Hlavně první kolo zvládly žákyně, fantasticky.
Jaké bylo první kolo?
Konalo se v Poslanecké sněmovně. Nejdříve jsme byli přiřazeni do Zlína, jelikož jsme špatně vyplnili přihlášku. V prvním kole jsme s sebou měli mít tři žáky, kteří měli na úkol svého učitele originálně představit před asi desetičlennou komisí. Já jsem stál opodál a sledoval jsem je. Byl jsem v rozpacích.
Co jste si připravili?
Byla tam se mnou tři děvčata: jedna z osmé a dvě z deváté třídy. Dělala scénku, ve které byly staré babičky a vzpomínaly na základní školu a na mě. Představily mě nenásilnou a přirozenou formou. Bylo to originální. Námět jsem sice vymyslel já, ale zbytek byl pouze na děvčatech.
Co vás baví na učení?
Je to rozmanitá práce. Zvláště na těchto mladších dětech je vidět každý pokrok. Je to velmi zajímavé, navíc se člověk může i do nich něco naučit, co ho obohatí. Je to velmi různorodé, že by se o tom dalo povídat dlouho.
Jaký by měl být podle vás dobrý učitel?
Měl by být přísný, ale spravedlivý.
Jste takový?
Snažím se o to. Někdy jsem méně přísný, než bych měl. Dobrý kantor by v sobě měl mít částečně dar herectví, umět žáky třeba i pobavit. Hlavně je motivovat, aby je škola bavila. Přece jen děti se do školy těší možná ještě v první třídě. O to je pak těžší je přivést je k učivu.