Správný pasíř to zvládne od zlata po vrata
Zdroj: Veronika Fejtková, MF Dnes, 31. 10. 2009
Buštěhrad - Pasířských dílen, jako je ta v Buštěhradě na Kladensku, moc není. "Restaurátoři většinou fungují samostatně a jen na větších zakázkách spolupracují s různými dílnami. U nás to máme všechno pohromadě," vysvětluje pasíř Ivan Houska, který je spolumajitelem Pasířství Houska a Douda.
"Licenci od ministerstva kultury mám sice jen já, ale zase zaměstnávám lidi s dvacetiletými zkušenostmi v oboru, což je velmi cenné," podotýká Houska. Jde o skutečné odborníky v jedinečném řemesle. "Prakticky u nás neexistuje fluktuace. Lidé odcházejí rovnou do důchodu," říká pasíř s úsměvem.
Devatero řemesel dohromady
Stát se pasířem, tedy uměleckořemeslným zpracovatelem barevných kovů, není jen tak. "Je to devatero řemesel dohromady. Sváříme, soustružíme, tepáme, koveme. Můj starý mistr říkával, že správný pasíř to musí zvládnout od zlata po vrata," popisuje Houska. Dobrý pasíř tak umí stejně dobře vyrábět zlaté či stříbrné šperky jako železné mříže.
"Tohle široké spektrum je však právě nejzajímavější. Vždycky jsem na první místo stavěl to, aby mě určitá zakázka bavila. Až pak jsem řešil peníze," poznamenává Houska.
Pasířské řemeslo však vždy bylo nejúžeji spjato se světly či s bižuterií. Například v Jablonci nad Nisou na severu Čech většina pasířů vyráběla šperky, jinde se zaměřovali na různá osvětlení či lustry. "My se zabýváme hlavně těmi historickými. Vytváříme jejich repliky podle dobových fotografií nebo restaurujeme, co se dochovalo. Na světlech jsme pracovali třeba v Měšťanské besedě v Plzni," říká Houska. Aby pasíř získal od ministerstva kultury licenci, která mu pomůže získat zajímavé zakázky, musí se nejprve vyučit v oboru, který by měl končit maturitou, vystudovat akademii a doložit praxi.