Nekrolog - zemřel MUDr. Miloslav Urban

Zdroj: MUDr. Alois Volkman, Kladenský deník, 9. 9. 2006

Zpráva o úmrtí MUDr. Miloslava Urbana, známého gynekologa působícího na Kladensku a Rakovnicku, 1. září 2006 veřejnost jistě překvapila. O to víc samozřejmě nás, jeho kolegy, spolupracovníky i dlouholeté přátele, kteří jsme ho oslovovali Mílo. Navíc byl MUDr. Urban znám daleko širšímu okruhu lidí jako úspěšný literát. Jeho humorně laděné novely se těšily velkému zájmu čtenářů už od prvotiny Brevíř úspěšného lékaře.

Dovolte ale chronologicky zrekapitulovat jeho lékařskou dráhu od promoce v roce 1963. Nejprve nastupoval na gynekologické oddělení nemocnice ve Slaném a od roku 1967 působil v nemocnici na Kladně, kde v letech 1973-1983 dokonce zastával místo zástupce primáře gynekologicko-porodnického oddělení OÚNZ, a v období 1983-1988 i funkci náměstka pro léčebně preventivní péči, než byl jmenován ředitelem OÚNZ v Rakovníku (1988-1990). Po dvou letech, tedy v roce 1990 po výběrovém řízení, vedl šest let gynekologicko-porodnické oddělení v Rakovníku jako primář. V roce 1996 nastoupil coby revizní lékař zdravotní pojišťovny na Kladně a zároveň pokračoval ve své vlastní odborné gynekologické praxi ve zdravotnických střediscích Buštěhrad a Libušín až do svého onemocnění.

Byl vyhledávaným odborně fundovaným i chirurgicky zdatným lékařem s laskavým, empatickým přístupem ke svým pacientkám.

Závěrem se nemohu nezmínit o jeho literárním díle coby talentovaného spisovatele. Svědčí o tom všechny tři velmi humorné, vtipné a čtivé novely: Brevíř úspěšného lékaře (1977), Návrat ztraceného otce (1979), které vyšly ve vysokých nákladech a setkaly se s příznivými ohlasy u kritiky i čtenářů. Dokonce takovými, že náklad byl vždy rozebrán. Třetí titul nese název Ideální Čech. Ve všech třech titulech se autor projevuje jako bystrý pozorovatel našich lidských slabostí, vad a nepravostí, které s porozuměním kritizuje a mimořádně trefně a humorně komentuje. Nelze se proto divit, že čtenáři si jeho literární díla navzájem doporučují i půjčují, neboť nejsou na knižním trhu. A to je nejvyšší ocenění pro každého spisovatele.

Pravdou zůstává, že medicína je zvláštní povolání i v tom, že jako jediné usiluje o odstranění důvodů své vlastní existence. Ovšem za existenci uvedených knížek musíme být autorovi nejen vděčni, ale usilovat o to vlastnit je, abychom se k nim mohli vracet pro léčivé osvěžení ducha humorem cennějším nad zlato.