Je buštěhradská halda opravdu bezpečná?
Zdroj: Pavel Šmíd, Kladenský deník - rubrika "Došlo na naši adresu", 3. 10. 2005
Letos na jaře - téměř v zapomnění - uplynulo už 15 let od úmrtí ekologa a novináře Josefa Velka, který ve svých článcích a reportážích upozorňoval na případy a důsledky znásilňování přírody a devastaci životního prostředí. Nebál se odhalovat příčiny a jmenovat viníky nepravostí, které měly zůstat takzvaně obyčejným lidem utajeny. Často se setkával nejen s lidskou lhostejností, ale i hloupostí a špatně zakrývanou nenávistí.
Ing. Velka jsem osobně poznal na přelomu let 1988 a 89, kdy do naší obce přijížděl sbírat materiály o neblaze proslulé buštěhradské haldě, na které byly v květnu 1988 intoxikovány děti. I tato událost měla zůstat utajena, ale díky jeho reportáži Jak chytit krokodýla o otrávených dětech a bezostyšném kšeftování s naším zdravím se tento exemplární případ a problematika haldy dostaly do povědomí lidí v celé republice.
Josef Velek už dávno není mezi námi, ovšem halda - připomínající horský masiv, který ční nad jinak plochou středočeskou krajinou - zůstává. Přestože bývalá Poldovka už ji dávno nezvětšuje a umělá hora se z dálky zelená, často mě napadá myšlenka, zda je s touto přírodní abnormalitou všechno v pořádku a zda i nadále nejsme my, kteří žijeme ve stínu tohoto pomníku neslavné minulosti - kde kdosi chtěl poroučet větru a dešti v ohrožení.
Podle toho, že už na naše obce nepadají tuny popílku, a dokonce na jejich okrajích rostou jako houby po dešti nové rodinné domky, by se mohlo nezasvěcenému zdát, že je všechno o.k. Jenže! Pomalu se zapomíná na to, že halda byla zcela nelogicky umístěna na terénní vyvýšenině nad obcemi Buštěhrad, Vrapice a Stehelčeves, a to na nezajištěném nepropustném podloží.
Opuštěné tisíce metrů "nevyužité" plochy ovšem dále lákají k pochybnému využití další tzv. podnikatele a kšeftmany s lidským zdravím. Před několika lety zde firma Real Leasing bez povolení (to si začala obstarávat až v průběhu ukládání) vybudovala rozsáhlé úložiště na dekontaminaci nebezpečného odpadu z pražské Lokomotivky. Měli jsem tehdy pocit, že kladenským úředníkům, kteří další manipulaci s tímto ožehavým a pro nás nesmírně citlivým prostorem povolili, vůbec nedošlo, co mohou zavinit. Na haldu tak byly vyvezeny další tisíce tun nebezpečného odpadu, ale to zřejmě nebolelo ani úředníky, ani zmíněnou firmu. Hlavně, že to byl opět dobrý kšeft. Bohužel (a na štěstí pro ně) zde není žádný Velek, který by se za nás dokázal postavit.
Halda dnes obsahuje přes 30 milionů kubíků materiálu všeho druhu a zůstává stále otázka, co její váha může udělat v kombinaci s množstvím neznámých látek, které byly za 50 let na haldu uloženy, jaké mohou nastat uvnitř chemické procesy a co z odvalu bude (třeba při přívalových deštích) vyplaveno.
Ekologický audit, který před několika lety prováděli odborníci z Ostravského báňského úřadu prokázal, že na povrchu haldy jsou dodnes praskliny, ze kterých stále vystupují páry a okolí je doslova prošpikováno okujemi těžkých kovů. Může někdo zaručit, že se jednou halda neroztrhne a miliony kubíků se nerozvalí do okolí? První domky Vrapic a Stehelčevsi jsou jí doslova na dosah a nové se staví.
Může nám někdo odpovědný zaručit, že život ve stínu haldy je opravdu bezpečný? Není to spící sopka? Poločas rozpadu je neznámý a každé pohrdání přírodou se nakonec člověku vymstí.
PAVEL ŠMÍD, Stehelčeves