Vzpomínka na Máchovo putování Kladenskem
Zdroj: Z. Kuchyňka, MF DNES, 2. 5. 2003
Připomínat na začátku května proslulý verš Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas... je už trochu obehraná písnička. Ale stovky lidí, které každoročně přicházejí 1. května na pražský Petřín k pomníku Karla Hynka Máchy, dokazují, že na básníka nezapomněli. Jít po Máchových stopách je v tomto období možno i v našem regionu. Neodehrává se tu sice žádné z jeho básnických děl, ale například jméno Buštěhradu najdeme mezi Hrady spatřenými, z nichž mnohé si Mácha nejenom zapsal do svého zápisníku, ale i namaloval. I když není jisté, jestli se všechny kresby dochovaly, Buštěhrad zřejmě při těchto toulkách nekreslil. Přesto si ale můžeme udělat představu, co tam tehdy mohl vidět. Přibližně v téže době totiž zbytky buštěhradského hradu nakreslil Josef Šembera. Při jaké příležitosti Mácha Buštěhrad navštívil, jestli vyrazil na cestu sám, nebo s přáteli, nevíme. To když v březnu 1836 vyrazilo na Okoř šestnáct studentů v čele s Máchou, byla to podle jeho záznamu doslova bohatýrská pouť. Hned cestou v pivovaře v Tuchoměřicích vypili "na posnídanou" dvě velké sladovnické konve piva. A na samotném hradě si pak Mácha prostřelil vlastní čepici, kterou jeden z jeho kolegů vyhodil do vzduchu. Možná, že právě tehdy vyškrábal do jednoho z kamenů ve věži svůj podpis. Před lety tam vyryté jméno Mácha viděl slánský gymnazijní profesor Antonín Leopold. Samozřejmě netvrdil, že to je podpis slavného básníka, ale v duchu si přál, aby tomu tak bylo. Příležitostí zanechat své jméno na zdech Okoře měl ovšem Mácha víc. Vždyť se v jeho pozůstalosti našly tři různé kresby hradu. A zvyk básníků zanechávat své podpisy na památných místech je známý. V rotundě na nedaleké Budči se takhle zvěčnil básník Šimon Lomnický z Budče už na konci 16. století. Tak proč by to nemohl udělat jiný básník o dvě stě let později na zdech okořského hradu.