Mozaika - znak města Buštěhradu, aneb jak to celé vzniklo

Moji drazí přátelé, známí, méně známí i neznámí sousedé. Na základě častých dotazů a následně podnětů Vám popíši, co předcházelo tomu, že nyní na schodišti mezi ulicí Revoluční a Starým hradem (Schody u Kühnelů, u Koulů, Hradební, Erbovní či Kozlerovy) je nyní na zdi městský znak z mozaiky.

K mozaice jsem se dostala jako slepá k houslím, nebo spíše v balíčku s novým partnerem byl i dárek v podobě schopnosti tvoření tohoto krásného odvětví umělecké činnosti. Vyrůstala jsem napůl v sochařském a napůl ve fotografickém ateliéru a mozaika pro mě do té doby existovala především ve spojitosti s vyobrazením východořímského císaře Flavia Petruse Sabbatia Iustiniana, známého spíše jako Justinián I. (nemyslete, že si jeho celé jméno pamatuji takto dobře ještě z hodin historie – bylo zbaběle zkopírováno z Wikipedie - to abych působila moudře :)). Neměla jsem ale nikdy možnost si v reálu tuto práci vyzkoušet. Nicméně můj současný partner a mistr mozaikové práce Milan Jaroš, mnohým známý pod přezdívkou „Jarin“, mě velice brzy do tajů této krásné práce zasvětil společnou prací na mozaikové podlaze v koupelně a poté mozaikové kuchyni. Vzhledem k tomu, že mě tato práce bavila i soukromě, tak jsem si začala skládat různé práce i pro radost ze skládání samotného. Postupně vznikaly tzv. podhrncáky, květina na zeď – nedodělaná stále, pak stolek a štokrle v námořnickém stylu.

Je to pro mě relaxace, stejně jako pro jiné jóga, meditace, nedej bože úklid, návštěva pohostinství atd. Dále je mou přirozeností ihned vše propagovat, tak s dovolením Milana jsem vytvořila Facebookové stránky GR8mozaik - mozaika o mozaice – tedy především o jeho krásné práci na zakázku – dílo o velikosti 1,54 m x 9 m znázorňující džungli. Prací pro stránky bylo málo a stále jsem se snažila něco dalšího skládat. Také jsem se věnovala zjišťování využití mozaiky v současné době. Zjistila jsem například, že Praha 10 je již několik let velice otevřená tomuto druhu umění a nechává firmou Free Mozaik zkrášlit šedivé či posprejované zdi ve svém obvodě. Ve Vršovicích je takové venkovní mozaiky k vidění velké množství.

Když najednou vyběhla od VŽP výzva na zlepšení prostředí ve městě, tak mi nejprve nic nenapadalo – myslela jsem, že budou očekávány a podporovány spíše jinak tematicky zaměřené projekty. Nicméně na loňském Šťabálu jsem dostala konečný nápad, s kterým jsem ovšem nejprve šla za Jarinem, a když mi nápad odsouhlasil, tak jsme společně napsali návrh Honzovi Mrkvičkovi, a nezbývalo, než čekat.  Konkurence návrhu byla obrovská – zúčastnili jsme se soutěže pouze my a s neuvěřitelným náskokem před nikým jsme soutěž vyhráli :).

A začal průšvih – připravili jsme si dvě desky sádrokartonu, kam jsme umístili předtištěný znak, na to perlinku a …. nic dál nedělali, jen o ní společně žvanili. Jarinek totiž razí heslo: „Vše je třeba nejdříve důkladně promyslet“. Celý mozaikový stůl nám zabral jednu místnost, které chceme v budoucnosti říkat jídelna, a i ji tak používat. Já vždy musím čekat na Múzu – ať jde o cokoliv, o psaní, mozaikování, kreslení, focení atd. Jenže třeba Múza kreslení se nedostavila již 20 let. No a pak jednoho krásného březnového dne konečně ta Múza mozaiková dorazila a s ní začaly nejprve vznikat erby – jako první červený Vladislavův a poté modrý s dvoubarevnou a velmi kontroverzní orlicí Kolowratů. Pak střechy hradu atd. A vzhledem k faktu, že konečné slovo ve skládání má u nás vždy Mistr, tak pokud přišel k čerstvě vyskládané části a nadšeně okamžitě vykřikl: „To je super, to se Ti povedlo“, tak bylo jasné, že je vše, jak má být. Když ale přišel, stál tiše mi za zády a pak řekl: “Je to dobrý, ale...“ tak jsem věděla, že budu předělávat.. Většinou, ale poukázal na něco, s čím jsem sama ve skládání nebyla spokojená, tak jsem mu chybu řekla dříve, než stačil říci své „ale“. Takže skládání jako takové nám rostlo společně pod rukama bez větších zádrhelů a plynule.  Problém nám nastal až ve chvíli, kdy jsme potřebovali sehnat trávově zelený odstín pro pozadí v barvě Valeria Green. Neexistuje. Česká firma RAKO tento odstín sice v minulosti vyráběla, ale již je více do šeda. Pak jsem na něj narazila! V práci na toaletách byl použitý pás těchto tmavě zelených obkladů. Zamítla jsem myšlenku tento obklad vyloupat z důvodu toho, že by si toho možná někdo všiml. Nakonec jsme tento odstín našli ve vzdálené prodejně na druhém konci Prahy. Při jízdě pro něj nám došla voda v chladiči vozu a motor jsme málem uvařili, jak jsme spěchali. Tamtéž jsme objednali i zlaté obklady, které byly  potřeba do obou erbů a na zlaté makovice na střechy. Čekací doba minimálně měsíc??? Začala nám hořet koudel u … mozaiky a termín osazení se blížil. Usmívaly se na nás vyskládané erbíky, střechy, a dál nic. Mě osobně velmi potrápilo vyskládávání nezralého pšeničného pole. Neumíte si představit, co mi prvních pět klasů vyskládaných na perlince připomínalo… :o.

Pak jsem již ke klasům získala důvěrnější vztah – celé pole dostalo přezdívku Zelí a konečné vyskládání nepřipomíná ani na hony to, proč jsem byla tak zoufalá jako v počátku skládání. Postupně jsme si vytvořili vztah k mnoha odstínům obkladů, a jejich pravé názvy jsme nahradili zdomácnělými. Měli jsme: Kožnatku, puntíkačku, beďaratku, proužkovku světlou, proužkovku tmavou, mramoračku, kakaovku, šatovku, vlasovku, xichtovku a mnohé další. Máří u nás také zdomácněla – koneckonců když u Vás někdo bydlí více než tři měsíce, tak zdomácní, a pro mě se stala Máňou. Máňa bylo finální zpracování mozaiky. To už bylo doskládané zelí, okraj, koruna, o zámku nemluvě, který má v oknech vsazeny skleněné částice – to aby se leskly ve slunci jako tabulky okna. Naše Máňa měla jako první vyskládanou svatozář, pak šaty, pak ruce a vlasy a oříškem nakonec byl obličej. Nejprve vypadala trochu jako transvestita křížený s buldokem a to hodně naštvanej, pak jen jako transsexuál, pak jako prostitutka z Perlovky – ale již velmi dlouho na světě, a nakonec vypadá, jak vypadá, netvrdíme, že je to prototyp krásky, ale už to není ten buldok, jako zpočátku.

Po celou dobu skládání jsme střepy měli na zemi – jednu chvilku i asi 2cm vrstva, střepy jsme téměř jedli, běžně jsem nějaký měla přilepený na oblečení a synátor Matyáš mi je s oblibou loupal, jako Jeníček s Mařenkou perníček, zdálo se mi o nich, lítaly všude odštěpky, postupně stejně jako Sahara se rozrůstá, tak i naše střepy se postupně rozrůstaly do celého domu.

Nakonec jsme opravdu den po Bushfestu vložili poslední díl do mozaiky a mohli si pogratulovat a Máňu se zbytkem nechat schnout. Přípravami na instalaci Vás nebudu zatěžovat. Prostě se postavilo půjčené lešení, vzali jsme do rukou majzlíky a kladiva – já to své - holčičí růžové, a omlacovali jsme omítku na beton. Práce by to byla dlouhá, ale nakonec nám přiběhl pomoci Finito se sbíječkou a do práce se zabral tak, že jsme ho pomalu museli krotit. No a to pro středu z osazování stačilo, páč je třeba nechat penetraci pořádně uschnout. Ráno jsme vstávali s prvních zakokrháním kohouta, lešení zaplachtovali abychom zvýšili zvědavost, a jali se pracovat na lepení. V tu chvíli jsem byla jen podejruka, podržněco, donespití atd. Podej jedničku, podrž jedničku, podej dvojku, podrž dvojku atd.  Prostě lepení bylo, je a bude vždy na Jarinkovi a já jsem jen dvojka na lešení. Pak následoval obídek, kdy bylo třeba opět lepidlo nechat schnout, a že se mu to dařilo dobře v počasí dne 31. 5. Léta Páně 2018! Po obídku, ač se chtělo spinkat, se běželo opět na lešení a čekalo nás veselé spárování. Nesnáším spárování – přiznávám se k tomu bez mučení – nesnáším ho… Navíc mě Jarin dostával do infarktových stavů srandičkami typu: spárovačka dochází! Vždycky jsem mu na ten fóreček skočila a hroutila se imaginárně z lešení na znak na dlaždice na schodech.

Chvilka naprostého zoufalství nastala, když jsme měli hromadu spárovačky v mém zelí a musela jsem jej prstíky a houbičkou vymývat ve chvíli, kdy se rozhodla, že už bude tuhnout. Všechno ale dobře dopadlo a za pět minut pět a těsně před odhalením mozaiky jsme měli vše komplet nachystáno, byli vykoupaní a převlečení, a já ještě třesoucí se z nervů dvou dnů instalace a nervozity, co řeknou na naší práci lidi.  Poté jsme provedli prvotní odhalení naší mozaiky na světle božím před očima mnohých svědků. Sešlo se Vás nad naše očekávání, děkujeme moc. Dále se pokračovalo ke Galerii Sýpka, kde bylo pokračování v odhalování dalších mozaik, a to nápisů Galerie Sýpka, které byly vytvořeny v rámci dubnového mozaikového workshopu, na němž mnozí z Vás společnou prací jeden z nápisů vyskládali. Víťa Helísek oba nápisy po vyskládání sám vyspároval, jeden vložil do rámu a pověsil nad vstup a druhý, znázorňující ukazatel, umístil k vjezdu z ulice Lidické. Sám se vrhnul do instalace po hlavě,  a za to mu patří také velký díky…

Pár technických údajů o mozaice pro zajímavost: Výška: 205cm, šířka: 148cm, váha: 25kg, počet dílků: 3751ks, doba výroby: od 10. 3. 2018 ve volném čase, počet mozolů od kleští: 2, počet drobných zranění (říznutí, štípnutí, odštěpek v oku a jiné): nepočítaně.

 

Na závěr musím také vyjmenovat všechny, kteří nám jakkoliv s mozaikou pomohli, nebo dopomohli k ní:

Členům VŽP: Že vybrali v široké konkurenci náš projekt

Zastupitelům: Že výběr našeho projektu schválili

Michal Fiala (Finito): Krásný návrh znaku a zaslání grafických podkladů pro jeho výrobu a úžasná ochota s pomocí při odstraňování omítky.

Jaroslav Pergl: Konzultace ohledně znaku – jeho vyhotovení i podobě v době dřívější

Jan Zelenka: Dodání podtisku v životní velikost, bez nějž bychom měli obrovské problémy s odstíny a tvary některých detailů. Sponzoring rautu - chlebíčky

Jiří Blesk: Pomoc s instalací a složením lešení, zapůjčení nářadí

Víťa Helísek: Zapůjčení lešení

Petra Růžičková: Grafické zpracování plakátu pro odhalení

Dámy z VMS: (Stáňa Šumná a Maruška Týčová) Aniž bychom žádaly, tak dámy samotné napadlo vyplít schody a vylepšit jejich vzhled. Za to díky moc.

Stáňa Šumná: Nejen za úklid schodů, ale za krásné úvodní slovo, z kterého nevím vůbec nic, ale určitě krásné bylo – nevím nic díky obrovské nervozitě :)

Eva Gallatová: Za shovívavost s několika absencemi Milana na zkoušce sboru

Martin Kosa: Perfektní příprava a pomoc s rautem při odhalení

a v neposlední řadě naší paní starostce Ing. arch Daniele Javorčekové: za upečení výborných šneků na raut a za druhé úvodní slovo, které určitě bylo také krásné a z kterého také nic díky nervozitě nemám.

 

Za GR8mozaik

Hedvika Servusová

 

Datum publikování: 12. 6. 2018

Autor článku: Hedvika Servusová

Autor fotografií: Monika Žitníková