Přeskočit na menu vybrané sekce

Úvodní stránka » Historie Buštěhradu » Památky » Hrad

Buštěhradský hrad

Fragmenty kdysi rozsáhlého buštěhradského hradu, které jsou dnes začleněné v pozdější domovní zástavbě, můžete nalézt v části města, která je dodnes nazývána "Starý hrad". Domy čp. 11, 13 a 25 jsou zapsány na seznamech Státní památkové péče ČR. Přesné informace o původní podobě celého komplexu hradu se bohužel nezachovaly.

Tvrz - předchůdce hradu

Jak dokládají písemné prameny ze 14. století, bývala v této době v pozdějším hradním areálu nejméně jedna tvrz. Vlastnil ji František Rokycanský z Okoře a po něm jeho dědicové. Na místě nynějšího přístavku a dvorku mezi čp. 25, 26, 15 a 16 již tehdy stávala gotická kaple. Její umístění v tomto prostoru dokládá nejen charakteristický tvar tohoto pozemku a dochovaná kresba základových zdí z první poloviny 20. století, ale především jeden z obrazů Josefa Šembery z roku 1822. Na tehdejší dobu měla úctyhodné rozměry - šířka lodi byla 10 m a presbyterium s půdorysem poloviny osmiúhelníku dosahovalo na východě délky okolo 13 m. Vstup do interiéru vedl nejspíše ze zvýšeného přízemí domu čp. 25.

Na půdorys této kaple organicky navazují sousední domy čp. 25, 24 a 20, tvořící před novověkou přestavbou jednolitý celek. Tento fakt potvrzují mj. i stávající rozsáhlé sklepy, které byly dříve vzájemně propojené. Původní vstup do tohoto podzemí můžeme dodnes spatřit v průčelí domu čp. 25 pod pavlačí, vynesenou na starém gotickém krakorci. Mimořádně silné zdi tohoto domovního bloku (běžně přes jeden metr, severní stěna v přízemí čp. 24 až 4m) naznačují, že by se tu mohlo jednat o budovy původní tvrze spojené do jednoho celku s výše popsanou kaplí. Lze se tedy zřejmě přiklonit k názoru klasika české kastelologie Augusta Sedláčka, že právě toto stavení původní tvrze bylo do pozdějšího hradu začleněno jako tzv. "Starý dům".

Budování hradu (1440 - 1450)

Tvrz představovala architektonickou dominantu obce až do konce 30. let 15. století. Tehdy Buštěves přinesla dcera purkmistra Pešíka Kačka věnem Jindřichu Libštejnskému z Kolovrat. Ten v průběhu pouhých deseti let (1440 - 1450) své sídlo proměnil ve skutečný hrad.

Hradní opevnění

Základem bylo především vybudování mohutného opevňovacího systému, postaveného na čerstvých zkušenostech s novými válečnými metodami a způsoby obléhání, neboť právě skončené husitské války přinesly mj. i hojné rozšíření střelných zbraní. Plošina budoucího hradu byla proto obehnána ze tří stran, kromě příkrého severního svahu, hned několika liniemi opevnění

Mezi nejzachovalejší pozůstatky tohoto opevnění patří západní brána. Její oblouk je složen z pěti pískovcových bloků. Na jednom z nich je vyryto kameníkovo znamení - pravítko s otevřeným kružítkem. S jednou doloženou opravou z roku 1556, kdy byla na sesutí, slouží tato brána svému účelu prakticky od konce 40. let 15. století. Na severní straně brány chránila vstup do hradu okrouhlá věž dochovaná do dnešních časů jako součást přistavěného domku čp. 11. Jižně od brány bývala ještě menší branka, zazděná v 19. století.

Nejzajímavější součást západního opevnění představovala mohutná polygonální věž, zbořená ve 30. letech 19. století. Její půdorys dodnes kopíruje linie zahrádky před domem čp. 13. V prvním patře byly střílny, další patra zřejmě plnila obytnou funkci. Na východě se tato věž přimykala ke komplexu "Starého domu". O původním vzhledu této části opevnění si můžeme udělat představu opět podle Šemberových obrazů.

Na východní straně je dochovaným prvkem opevnění mohutná polygonální bašta pod domem čp. 161.

O tom, že opevňovací práce musely být dokončeny ještě před rokem 1450 nás přesvědčují dramatické události tohoto roku, kdy byl hrad neúspěšně obléhán vojsky Jiřího z Poděbrad.

Vnitřní areál hradu

Nově vybudované celky uvnitř hradeb tvořily především dva palácové trakty - "Příční palác" a "Nový palác".

První z nich stával zřejmě na místě domu čp. 151 (tzv. "Vinohrad"), vystavěného na starších základech, pod nímž jsou dochována dvě suterénní patra. Severní průčelí paláce můžeme dodnes spatřit ze dvora domu čp. 278. Vysoká stěna současného čp. 26 stále ještě obsahuje původní pískovcové ostění oken i zbytky renesanční omítky.

"Nový palác" bývá nejčastěji lokalizován do čp. 17 a přilehlých prostor. Ze severní strany se vstupovalo do přízemí s pekárnou. V patře byla pavlač vynesená na krakorcích, z nichž jeden můžeme dodnes spatřit (ve výšce 5 metrů) na severní stěně budovy. Palác snad zabíral vedle čp. 17 i další domy táhnoucí se podél severní hrany hradní plošiny.

V prostorách hradu stály samozřejmě i další budovy - obydlí pro čeleď, posádku, hospodářská stavení - jejich lokalizace je ale při dnešní míře zastavěnosti hradní plochy prakticky vyloučena.

Přestavba hradu

Největší stavební úpravy od dob výstavby hradu prováděl manžel Kateřiny Bezdružické Zdeněk z Vartenberka. Pozdně gotický hrad již tehdy nevyhovoval novému vkusu a životnímu stylu renesančního panstva. Především italští architekti stavěli na mnoha místech Českých zemí nová šlechtická sídla - zámky.

I pan Zdeněk pozval na své panství Ambrože, zednického mistra z Vlach, jeho tovaryše a císařského stavitele Ulricha z Prahy. Ti dostali volnou ruku nejen k přestavbě hradu, ale i sousedních majetků - např. mlýna ve Stehelčevsi či velkého oltáře farního kostela v Lidicích. Tehdy byla provedena již zmíněná oprava západní brány (1556) a byl přestavěn "Nový dům".

Pro svou nemocnou ženu Kateřinu nechal pan Zdeněk vystavět dům čp. 161, ležící východně od "Nového domu". V domě podle tradice přenocoval o mnoho let později, v říjnu roku 1619, "Zimní král" Fridrich Falcký, proto bývá někdy označován jako "Králičovna".

Dalším přestavbám zabránil po smrti Kateřiny soudní spor o dědictví mezi Zdeňkem z Vartenberka a jeho švagrovou Annou. Tento spor pan Zdeněk prohrál a musel Buštěhrad opustit.

Zánik hradu

Po porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře hrozil při následných rozsáhlých persekucích trest vězení a konfiskace majetku i tehdejšímu vlastníku buštěhradského panství, panu Zbyňkovi Novohradskému, nakonec však bylo u něho jako u katolíka od potrestání upuštěno za podmínky, že zaplatí 500 zlatých rýnských na kněžský seminář kláštera sv. Jakuba v Praze.

Stavovské povstání však bylo zároveň i počáteční fází rozsáhlého celoevropského konfliktu - třicetileté války, která výrazně postihla i naše země. Mnohá panství byla tehdy zničena, obyvatelstvo zdecimováno. Válečné útrapy dolehly i na Buštěhrad. V květnu roku 1632 odrazil Albrecht z Valdštejna od Prahy Sasy vedené Johanem Georgem Arnimem. Na ústupu ke Slanému napadla Buštěhrad jedna část saského vojska, vypálila ho a vyplenila. Byly odvezeny i buštěhradské zvony, kotel z pivovaru a stříbrná křtitelnice. Hrad se z této katastrofy již nikdy nevzpamatoval. Zbyněk z Vartenberka se tohoto smutného konce naštěstí nedožil, zemřel bez dědiců roku 1630 a jeho manželka přesídlila z Buštěhradu do panství v Zákupech, kde se i podruhé vdala za knížete Sasko-Lauenburského. O buštěhradský majetek velký zájem neprojevovala ani ona ani její syn František Julius, teprve jeho dcera Anna Marie Františka, kněžna Sasko-Lauenburská, vzala správu panství na konci 17. století do vlastních rukou. Ale o tom se již můžete dočíst na stránce věnované buštěhradskému zámku.

Naděje na obnovu hradu zmařila po válečných letech také rozsáhlá morová epidemie v roce 1680, při níž vymřelo veškeré obyvatelstvo obce. Nové přistěhovalce přivedli vlastníci Buštěhradu ze zákupského panství.

Zástavba po zániku hradu

Přečtěte si také  ...

O historii a vývoji Starého Hradu a možnostech revitalizace této čtvrti se můžete dozvědět více také ve studentském projektu J. Bělocha.

Areál hradu zůstával po válečném zpustošení především stavební parcelou, na níž se počítalo s opětovnou výstavbou panského sídla. Když bylo rozhodnuto o stavbě zámku v sousedním areálu poplužního dvora, změnily se hradní ruiny ve vhodný zdroj stavebního materiálu. Jak stavba zámku rostla, bylo stále jasnější, že se s obnovou bývalých hradních stavení již nepočítá. Vrchnost nakonec dovolila poddaným , aby také oni brali odtud materiál na své vlastní domky. Roku 1725 byl v místech hradní zahrady postaven první domek čp. 31. Po šesti letech jej následovaly budovy čp. 27 a 28, v roce 1737 pak čp. 29. Současně se již stavělo také před západní branou - roku 1731 to byl domek čp. 8, v roce 1736 čp. 10 a roku 1737 čp. 7 a 9.

Přímo do areálu hradu si však dlouho žádný stavebník netroufal. Odrazovalo je od toho buď nařízení vrchnosti nebo množství trosek, které by bylo nutné před vlastní výstavbou odklidit. První domek čp. 13 zde vznikl až v roce 1753. Roku 1756 jej následovaly čp. 5, 17, 18, 19, 22, 23 a o rok později čp. 4, 11, 12, 15, 16, 20, 21, 24, 25 a 26. Celkem tedy 25 domků, všechny ostatní byly postaveny až mnohem později. Stavělo se tak, že se nové zdi přistavovaly kolmo k zachovaným hradním stěnám a využívalo se vše, co se dalo upotřebit. Některé z dodnes stojících domů tak představují původní, někdy jen částečně upravené goticko-renesanční paláce (např. čp. 25, 24, 17).

Text byl zpracován na základě informací a s použitím citací z následujících tří článků:

  • STEJSKALOVÁ, Dana; JUŘINA Petr: Majitelé panství. In: 500 let města Buštěhradu. Sborník o historii a současnosti obce, vydaný u příležitosti výročí udělení městských práv. Buštěhrad: Obecní úřad, 1997. s. 37-41 1 ilustrace.
  • STEJSKALOVÁ, Dana; JUŘINA Petr: Od Buštěvsi k Buštěhradu. In: 500 let města Buštěhradu. Sborník o historii a současnosti obce, vydaný u příležitosti výročí udělení městských práv. Buštěhrad: Obecní úřad, 1997. s. 41-46 4 ilustrace.
  • CACHOVÁ, Věnceslava: Stavební památky v Buštěhradě. In: 500 let města Buštěhradu. Sborník o historii a současnosti obce, vydaný u příležitosti výročí udělení městských práv. Buštěhrad: Obecní úřad, 1997. s. 49-54 3 ilustrace.