Buštěves ve vlastnictví rodu Rokycanských a pánů z Braškova

Po listu biskupa Daniela opět zprávy o Buštěhradu mizí a objevují se až ve druhé polovině 14. století. To však neznamená, že by obec zanikla, ale spíše nebyla předmětem obchodních či soudních transakcí, po kterých by se nám zprávy dochovaly v příslušných archivech. Musíme si uvědomit, že většina písemností 13. století se vztahuje nejčastěji k panovnickému domu a církevním institucím a obyčejné dvorce či usedlosti stojí prozatím mimo písemné záznamy. Podobný nedostatek pramenů zjišťujeme i ve významnějších městských centrech, Pražská města nevyjímaje.

Od druhé poloviny 14. století patřila Buštěves zemanskému rodu z Braškova, konkrétně Havlovi, o němž je z písemností známo, že platil desátek faře v Buštěvsi. V souvislosti s církevními platbami je roku 1385 zmiňován i další vlastník vesnice z tohoto rodu a to Hašek z Braškova, Havlův vnuk. Ten se podobně jako děd zavázal platit církvi poplatky ze dvou popluží, a za to mu bylo vyhověno v žádosti, aby se zdejší kněz modlil za duše jeho předků. Dokonce známe i jméno faráře, který tak činil. Byl jím Mikuláš z Libochovic dosazený roku 1380 do Buštěvsi jiným vlastníkem naší obce - Františkem Rokycanským. Rokycanové patřili mezi významné pražské měšťanstvo. Tento patricijský rod, jak už jméno napovídá, přišel do Prahy ze západních Čech a udělal v královské metropoli rychlou karieru. Již za vlády Jana Lucemburského zasedal jeho příslušník v radě Starého Města a i jeho potomci zastávali ve zdejší samosprávě významné funkce. Že šlo o rod, který netrpěl nedostatkem financí, svědčí fakt, že v Praze vedli Rokycanští spor o možnost financovat jeden z městských špitálů (což byla na rozdíl ode dneška pocta související s presentací majetku rodu) i fakt, že kromě buštěhradského panství zakoupili ještě nedalekou Okoř, kterou František Rokycanský přestavěl do podoby gotického hradu.

Buštěhrad měl tedy v tomto období vlastníky dva: měšťanský rod Rokycanských a pány z Braškova.

Část, která patřila Rokycanským, přešla v 90. letech 14. století do rukou pražského měšťana Petra Stuka.

Páni z Braškova svůj díl prodali někdy kolem roku 1400 Janu Konipasovi a jeho manželce Kačce. Když Jan roku 1410 umírá, odkazuje majetek svým třem dětem Petrovi, Mikulášovi a Milotovi a manželce Kačce. Mikuláš získal Mezimostí, Milota další konipaské panství Bohdaneč a Petr zdědil Buštěves. Posledně jmenovaný však r. 1413 zemřel, a jelikož neměl žádných potomků, připadá jeho díl podle práva odúmrtě, králi Václavovi IV. Král se práva odúmrtě vzdává, a tak je ve čtvrtek po Velikonocích (27. 4.) r. 1413 toto zboží provoláno. Přihlásí se o něj dosti uchazečů, poukazujíce na listinu z 28. srpna 1411, kde jim Petr z Buštěvsi přičítá případná dědická práva, a to matka Petrova Kačka i oba bratrové. V říjnu (27. 10. 1413) jsou pak všichni tito dědicové uvedeni komorníkem Janem Pikusem dědičně do majetku. Tito staronoví vlastníci ale Buštěves příliš dlouho neudrželi a snad ji už v roce 1416 prodali Bedřichovi z Ředhoště a jeho manželce Markétě z Minic.