Přeskočit na menu vybrané sekce

Úvodní stránka » Historie Buštěhradu » Z historie Buštěhradu » Geologie a geomorfologie Buštěhradu a okolí

Geologie a geomorfologie Buštěhradu a okolí

Mezi Prahou, Kladnem a Kralupy nad Vltavou leží Buštěhrad se svým okolím. Krajina plochá, zbrázděná menšími potoky, typická pro tuto část středočeské křídové tabule. Krajina zdánlivě rovná, jen s mírnými sklony, ale dojdeme-li na okraj některé z údolních hran, jsme překvapeni hlubokými zářezy zdejších potoků. A také nás upoutá ještě jeden charakteristický rys – haldy, jež vznikly činností člověka. Jde většinou o důlní haldy, ale tzv. buštěhradská halda, která poněkud připomíná stolovou horu, je právě dílem člověka.

Buštěhradská halda (357 m n. m.) je mohutný umělý terénní útvar mezi obcemi Kladno-Vrapice, Buštěhrad a Stehelčeves poblíž města Kladna, navršený ve druhé polovině 20. století jako skládka strusky z kladenských hutí, jakož i dalších průmyslových odpadů. Jde o nejmohutnější haldu na Kladensku, která, zvláště při pohledu od severovýchodu, tvoří zdaleka viditelnou a nepřehlédnutelnou součást krajiny v podobě stolové hory. Halda se rozkládá necelých 6 km vsv. od centra Kladna na pravém svahu údolí Dřetovického potoka, jehož osa je ve směru, stejně jako i ostatních zdejších vodních toků, zjz. – vsv.

Středočeská tabule je zde tvořena horninami české křídové pánve, jež jsou mírně, okem téměř nepostřehnutelně, ukloněny k severu. Pokud nejsou překryty čtvrtohorními usazeninami, zejména sprašemi, jsou základem povrchu tabule, údolních hran a nejhořejších částí svahů. Erozní činnost potoků však odkryla i horniny starší – karbonské a prekambrické.

Prekambrické horniny, které vystupují v údolích potoků zejména směrem ke Kralupům nad Vltavou, patří barrandienskému proterozoiku, skupině kralupsko-zbraslavské, jejíž stáří se odhaduje na více než 600 milionů let. Tvoří je mírně přeměněné tmavé jílovité břidlice, droby, vulkanické produkty (porfyr v poloze „Na Skalech“) a spolu s nimi menší polohy silicitů, buližníků, jejichž polohy naznačují průběh tektonických linií. Vznik buližníků není dosud jednoznačně vysvětlen, i když se autoři shodují v tom, že k jejich tvorbě přispěly hydrotermální roztoky spjaté s vulkanickou činností. Buližníky vznikaly přímo na mořském dně srážením gelu kyseliny křemičité z horkých pramenů za přispění nejrůznějších mikroorganismů. Koncem prekambria, vlivem tektonické činnosti, moře ustoupilo a horniny podlehly dlouhodobé erozní činnosti a oblast se stala zdrojovou pro vznik usazenin v moři starších prvohor.

Variské vrásnění na rozhraní starších a mladších prvohor dalo zde vzniknout mohutnému horstvu a další sopečné činnosti. Teplé podnebí svrchního karbonu, asi před 320 – 315 miliony lety, bylo příčinou, že v údolích vznikly rozsáhlé jezerní pánve. Ze svahů vysokých hor se do údolí, zaplavených vydatnými srážkami, sesouvaly zvětralé horniny a popel z erupcí mohutných sopek. Jezírka zarůstala rostlinami a postupně přecházela v močály, na jejichž březích rostl tropický karbonský prales. V tomto prostředí vzniklo černé uhlí, dobývané ještě v nedávné době na Kladensku. Horniny se usazovaly cyklicky a tvoří v kladensko-rakovnické pánvi tzv. sledy. Naspodu bývají usazeny slepence, pak arkózy (to jsou pískovce se značným obsahem úlomků živců), pak jemnozrnné prachovce a jílovce, nad nimi kořenové půdy, které přecházejí do různě mocných uhelných slojí. A sled se opakuje. Koncem karbonu mizí zdejší tropické pralesy a močály, usazování černého uhlí končí. Nastává opět dlouhá doba zvětrávání hornin a nejen karbonských, ale i těch starších. Zejména prekambrické břidlice podléhají lateritickému zvětrávání a zvětralé horniny dostávají hnědé až rezavé zabarvení a rychle se rozpadají. Vytváří se nový, téměř zarovnaný reliéf krajiny, který ve svrchní křídě zaleje opět moře.

Ovšem ještě předtím se vytvoří v prohlubních terénu mělká křídová jezera, na jejichž březích roste bohatá subtropická až tropická flóra, jež obsahuje už více než 50 % krytosemenných rostlin, zachovaná v tehdejších jílových břidlicích. Známe ji i z Kladenska a Rakovnicka. Místy vytvoří dokonce i slabé slojky hnědého uhlí. Asi před 100 miliony let překrývá zdejší krajinu tzv. křídové moře. Nástup křídového moře nebyl jednorázovým aktem, probíhal v několika fázích. Typickými horninami té doby jsou pískovce s kaolinickou základní hmotou, s polohami slepenců a ve svrchní části se zeleným minerálem glaukonitem. Typickými obyvateli cenomanského moře byli mlži. Místy, na skalnatých ostrozích, vznikly příbřežní facie vápnitých usazenin s mnoha zkamenělinami ústřic, mořských hub, mechovek i žraločích zubů (Vrapice u Kladna). Ve spodním turonu se moře rozšířilo a prohloubilo. Hrubé pískovce vystřídaly jemnozrnné vápnité slínovce (opuky) bělohorského souvrství české křídové pánve, rovněž s množstvím zkamenělin. Vedle mlžů se zde vyskytují i hlavonožci amoniti a také křídové ryby. Na rozhraní spodního a středního turonu z Buštěhradska moře ustupuje směrem k severu a krajina se stává pustinou, kterou oživují drobná mělká jezírka, ve kterých v třetihorním období se usazují polohy žlutých křemenců – sluňáků. Ještě mladší horniny (tak kolem 10 milionů let staré) můžeme nalézt na Vinařické hoře u Kladna, která je bývalou sopkou. Po jejich svazích stékaly ve třetihorách lávové proudy, usazoval se sopečný popel a bomby. Magma kladenské sopky si prorazilo cestu k povrchu po zlomech v kůře, která byla rozlámána v důsledku tlaku, jež vyvolávalo silné alpinské vrásnění na jih od Českého masivu.

Krajina v okolí Buštěhradu byla dotvořena ve čtvrtohorách. Měly na to vliv doby ledové a meziledové, a i čas po nich. Spraše a sprašové hlíny vznikaly právě v obdobích dob ledových. Jsou tvořeny mikroskopickými, prachovými zrnky křemene, živců a slíd s rozptýleným uhličitanem vápenatým. Jsou základem výborných úrodných půd, stejně jako usazeniny křídového moře. Půdy vznikaly v době poledové a stejně tak působila i erozní činnost zdejších potoků. Jejich erozní činností byly odhalené horniny starší – křídové opuky či starohorní buližníky a břidlice. Za posledních tři sta let se projevila intenzivní geologická činnost člověka, který nejen boří (např. v lomech), ale tvoří i nové geologické a geomorfologické prvky v krajině, třeba právě Buštěhradskou výsypku.

Václav Ziegler

Použitá literatura:

  • Chlupáč, I. et al.(2002) : Geologická minulost České republiky. – Academia Praha.
  • Žebera, K. (1947) : Technicko-geologické poměry buštěhradského katastru, okres Kladno, kraj Praha.- Geotechnika, 55 p. Státní geologický ústav ČR. Praha.