Král Vladislav II.
Jeho jméno je už více než 500 let spojeno s Buštěhradem protože právě on povýšil "ves Buštěves pod Hradem Buštěhradem ležící na město aneb městečko".
Vladislav II. žil v letech 1456 až 1516. Čechům vládl 45 let, Uhrům 26 let. Kromě královských titulů český a uherský, byl také králem chorvatským a dalmatským. Byl nejstarší ze 13 dětí mocného krále Kazimíra a do 15ti let žil na královském dvoře v Krakově.
Do Čech přišel jako velmi hezký, ušlechtilý mladík, který plně vyhovoval romantickému ideálu renesančního rytíře. K dokonalosti mu chyběly jen tři podstatné věci: peníze, bezohlednost a štěstí. U poddaných byl oblíben, dovedl jim naslouchat a přitakával jim. Panstvo však s ním dokázalo manipulovat po svém. Vysloužil si přezdívku "král Dobře" nebo "král Bene". Nechtěl žádné maléry a vyhrocené situace a raději volil kompromisy.
V roce 1471, kdy se v Čechách ujal vlády, vedl uherský král Matyáš Korvín křižáckou výpravu proti českým kališníkům. Nezkušený Vladislav tehdy prohrál Moravu, Slezsko a obě Lužice a s Matyášem se musel podělit nejen o území, ale i o titul českého krále.
Neměl štěstí ani v osobním životě. Ve dvaceti letech byl "oženěn" s dvanáctiletou - tehdy už vdovou Barborou z rodu Hohenzollerů. V roce 1490 zemřel Matyáš Korvín a Vladislav II. byl kupodivu zvolen uherským králem. Uherští stavové si touto volbou zajistili panovníka, se kterým budou v budoucnu manipulovat. Ale nejen to. Také padl do oka vdově po Matyášovi - Beatrici Aragonské - která si ho chtěla vzít. Nepomohlo, že poukazoval na své trvající manželství s Barborou. Beatrix měla na straně uherskou šlechtu a všechny jejich intriky přivedly Vladislava k oltáři. Těsně před sňatkem se vzchopil k tomu, že před svatbou sepsal protest, ve kterém uvedl, že byl sňatku donucen politickými událostmi. Sotva odpověděl na obligátní otázku oddávajícího kněze, otočil se na podpatku a od oltáře odešel. Beatrix ho přece jen dostala.
Ale po téměř deseti letech se král opět vzchopil k činu a naléhavě požádal papeže o rozvod. Po dlouhém a složitém jednání papež Alexandr II. Borgia zrušil obě Vladislavova manželství. Beatrix odjela do svého rodiště do Neapole a celý zbytek svého života marně mámila z chudého Vladislava obrovské věno. Zemřela roku 1508 i bez věna dost bohatá. Po rozvodu se Vladislav po dvou letech v roce 1502 opět oženil, nebo byl potřetí oženěn. Tentokrát mu byla přiřčena mladá osiřelá francouzská šlechtična, která byla příbuzná francouzského královského páru, který o ni pečoval. Byla to Anna z Foix a Candele. Tentokrát to bylo šťastné manželství, leč krátké. V roce 1503 se královským manželům narodila dcera Anna. Ale za půl roku po této šťastné události přišla do rodiny nemoc. Král byl stižen mrtvicí. Královna neprodleně přivolala lékaře z Itálie a sama o ochrnutého muže pečovala a rozptylovala ho. Nechala mu třeba dovézt pro radost papouška. A její péče měla kladný výsledek. Král se uzdravil.
V roce 1506 se královští manželé dočkali vytouženého syna. Dostal jméno Ludvík, ale královna jeho narození zaplatila ještě v šestinedělí svým životem. Král byl její smrtí naprosto zlomen a další léta svého života - a bylo jich ještě deset - proplakal. Dojímalo ho všechno. Jen občas v krizových situacích byl schopen zasáhnout.
Dvouletý Ludvík byl korunován na krále v Uhrách a o rok později i v Praze na českého krále. V roce 1515 zpečetil tzv. Vídeňský kongres habsbursko-jagelonské mezinárodní úmluvy, kde se rozhodovalo o sňatcích mezi dětmi z těchto rodů. Devítiletý Ludvík si vzal císařovu vnučku - desetiletou Marii, žít však spolu začali až po šesti letech. Anna byla provdána v zastoupení za Maxmiliánova vnuka Karla nebo Ferdinanda. V roce 1520 o ni projevil zájem rakouský arcikníže Ferdinand. Toho se však už Vladislav II. nedočkal. Zemřel v Budíně 15. 3. 1516. Jeho syn Ludvík Jagelonský padl u Mohače v roce 1526. Spolu s ním padl i Jan starší z Bezdružic a na Buštěhradě.
CACHOVÁ, Věnceslava: O některých pánech na hradě Buštěhrad. In: Buštěhradský zpravodaj. Časopis MěZ Buštěhrad. Buštěhrad: Městský úřad, září-říjen 2002. s. 18-19.
